Z historických pramenů se dočteme, že „krčma se šenkem piva“ byla postavena ve 2. polovině 16. století. Současnou podobu získal hostinec ve 2. polovině 18. století s dalšími úpravami v pozdějších letech. Pivo se zde čepovalo až do roku 2010, ve kterém byl objekt uzavřen.
Soubor staveb představuje obdélný historický dvorec s hlavní budovou při křižovatce silnice Českobrodská a Národních hrdinů. Hlavní budova má renovovaná průčelí s respektováním historických článků. V přízemí se dochovaly některé pozdně barokní klenby, sklepy, patrně dosud renesančního původu, zabíhající pod nádvoří. Plochostropé prostory v 1. patře zabíral v 19. století taneční sálek, salonky, a lze tu předpokládat stopy barokní a klasicistní výmalby. Nádvoří uzavírá od severu protáhlé hospodářské křídlo, zčásti dosud v barokních konstrukcích, v zadním dílu přestavované zejména v 19. století.
Jižní podélné křídlo navazující na průčelí hlavní nárožní budovy má dnes samostatné číslo popisné 58, a spolupůsobí v urbanistickém účinku dvorce. Od 17. století zde byla pekárna, s ní sousedila panská kovárna. Nedílnou součástí souboru je klasicistní vozová kolna uprostřed nádvoří, bohužel v havarijním stavu.
Renesanční krčma „nový dům“ u silnice byla umístěna mezi větvícími se cestami od mostku přes Rokytku směrem na Štěrboholy a Dubeč. Renesanční zůstaly zejména některé sklepy, zabíhající zčásti pod nádvoří a některé konstrukce nad nimi. K dnešnímu rozsahu zástavby pravidelného dvorce došlo nejpozději v 1. polovině 18. století, ještě před tereziánským napřímením dnešní Českobrodské ulice. Úpravu průčelí nutno předpokládat v období klasicistního slohu, stejně tak stavbu vozové kolny a klenutého dvorního přístavku hlavní budovy (dnes bohužel zbořeného). K roku 1928 se klade přestříkání hlavní budovy šedým břízolitem, pod kterým se při renovaci našly původní články fasády. Dvorec čp. 38 s dominující nárožní budovou vytváří, již několik staletí, charakteristický článek obce při staré vídeňské silnici, který se pohledově uplatňuje ze všech směrů přilehlých ulic.
Barborka sloužila i jako zájezdní hostinec, byla zde umístěna škola a byty. Konírnu na dvoře později přestavěli sokolové na tělocvičnu. Prostory Barborky využívaly ke své činnosti počernické spolky. V roce 1835 se zde krátce zastavil při cestě z Prahy do Vídně, a v horním hostinském pokoji si odpočinul, císař Ferdinand Dobrotivý s císařovnou Marií Annou Savojskou, a podle dostupných informací se zde zastavila při své cestě do Prahy i Marie Terezie. Soubor objektů Barborky sloužil zároveň dlouhá léta jako hospodářský dvůr, a koncem dvacátého století pro různé typy výrobních činností. Následně přešla Barborka do soukromého vlastnictví, a městská část Praha – Dolní Počernice nemá bohužel dostatečný vliv na to, aby celý areál dále nechátral.
Celý soubor budov Barborky v sobě nese doklady svých architektonických, památkových a dokumentačních hodnot, pro které byl 25. 7. 2016 prohlášen za kulturní památku, vedenou v památkovém katalogu Národního památkové ústavu pod rejstříkovým číslem 105884.
