Počernická zahrada se nachází v západní části zámeckého parku, která kdysi sloužila vlastníkům zámku jako sad se vžitým názvem Štěpnice. Ve druhé polovině 20. století byl tento prostor využíván většinou jako zahradnictví, jehož činnost skončila po roce 2010.
V roce 2013 vedení městské části odsouhlasilo záměr využít možnosti finanční podpory v rámci Operačního programu Praha-Konkurenceschopnost a prostor bývalé zámecké štěpnice upravit v rámci projektu „Revitalizace a ochrana historicky cenného území zámeckého parku v Dolních Počernicích“.
Zpracovatelem projektové dokumentace celého dotčeného území byla Ing. Arch. Magdalena Dandová. Pro část, která je nazývána buď stále štěpnicí nebo počernickou zahradou zpracoval projektovou dokumentaci Ing. Jakub Víšek. Celou akci realizovala společnost INGBAU CZ s.r.o. s celkovými náklady 49 mil. Kč.
Nejprve bylo nutno provést průzkum ekologické zátěže řešeného území, a následně byly provedeny terénní úpravy prostoru, včetně odvezení odpadního materiálu. Po vytvarování plochy dle navrženého projektu byla realizována jeho hlavní část, a to formou názorných ukázek sedmi druhů zahrad různého pojetí, včetně naučných tabulí, které návštěvníkům jednotlivé druhy zahrad popisují.
Prostor byl oživen dřevěnými plastikami, na jejichž realizaci bylo použito dřevo z dubů, které bylo nutno v rámci této akce odstranit. Autorem plastik je Mgr. Milan Kuzica.
V jižní části řešeného prostoru byly navrženy tři stupně, které slouží jako hlediště přírodního amfiteátru. Vytvoření prostoru venkovního amfiteátru se již v praxi mnohokrát osvědčila při pořádání letního kina, ale i koncertů pod širým nebem. Prostor Počernické zahrady je využíván i pro konání svatebních obřadů, adventního setkávání, akcí počernických škol, a hlavně pro krátkodobou rekreaci obyvatel a návštěvníků Dolních Počernic. Projekt byl dodatečně doplněn o workoutové hřiště, dětské hřiště pro nejmenší a naučné stojany.
Prostor Počernické zahrady je městskou částí pravidelně udržován, a díky umělé zálivce si po celý rok udržuje vysokou kvalitu.
Příběh rostlin
Projektant Jakub Víšek se sochařem a malířem Milanem Kuzicou se pokusili proměnit tento
prostor, v nekonečně kvetoucí “Příběh rostlin”. Tak nazvali svůj projekt představující sestavy současných trendů v zahradní tvorbě doplněné o umělecká sochařská díla. Projekt vychází z filozofie anglických přírodních krajinářských parků, které mají být projekcí snového vidění světa do zahradní architektury. Inspiruje se dále hrou barev a světel uměleckých přístupů období baroka, převládajícího stylu zámku a dochovaných prvků v parku. Původní anglické zahrady zobrazovaly idealizovaný pohled na přírodu, který však nebyl spoután pravidly, ale byl nesen představami. Předlohy parků byly také často inspirovány obrazy krajin soudobých umělců. Odkláněly se od jednoduchosti geometrie nepravidelnými tvary, náročnými na umělecké cítění, evokovaly cizokrajné nebo překvapivé momenty a připomínaly dějinné události.
Prostor štěpnice je barevně dynamizován, aby jednotlivé motivy podněcovaly pocity “veselí, rovnováhy, vzrušení, souladu, klidu a míru”. Sochy byly vytvořeny z kmenů dubů pocházejících z anglické části parku. Symbolicky se tak tyto stromy navrací zpět na své původní místo, aby mohly být opět součástí zámeckého parku na další desítky let. Každý materiál, v tomto případě dřevo, má totiž svůj prožitek, buď věkovitý, osudový nebo kreativní. Volná sochařská tvorba Milana Kuzici je charakteristická užitím artificiálních barev na organických tvarech. Tento kontrast můžeme chápat ve významu umělých zásahů do přírody nebo jako impresionistické podněty ve smyslu navozování prchavých dojmů z barevně proměnlivých prostorových tvarů. Ostře zelená, žlutá či oranžová jsou alegoriemi živelnosti a nezničitelnosti, provokují naše pozitivní emoce a fantazii, ostatně tak, jak to dělá příroda sama. Zvolená koncepce barevných zahradních témat s výtvarným podtextem, stále ojedinělá v českém prostředí, se tím bez nadsázky zařadila mezi mezinárodní unikáty, jež jsou spjaté s výtvarnou hravostí inspirovanou přírodními motivy, typu parku Güell v Barceloně
nebo vybranými díly ze sochařských parků Frieze v Londýně a Punta Sur v Mexiku.
V zimním období výtvarná část štěpnice převažuje nad zahradní, ale na jaře se prosadí rozkvetlé záhonové plochy a dominance uměleckých děl se změní v barevnou souhru s postupně vykvétajícími rostlinami. Vzniklá rovnováha mezi přírodním a lidským dílem je žádaným podnětem k “zahradnímu přemýšlení”.
